Parsifal Suite.

“Parsifal určitě obsahuje některé z Wagnerových nejohromnějších orchestrálních skladeb, ovšem je v něm v současnosti jen málo dostupného materiálu typu “orchestral-only” určeného pouze pro orchestrální představení. Tudíž jsem se dal do tvorby orchestrální suity, která nám poskytne více času posedět si u muziky Parsifala. Výsledkem je 45 minut nepřetržité hudby z této opery.

Od zahajovací předehry přejdeme k majestátné hudbě Velkého pátku 1. scény 3. dějství, během níž je Parsifal pomazán na krále Grálu. Sólo hoboje nás uvede následující pasáže pro jemné struny a dřevěné píšťaly doprovázející Parsifala, když obdivuje krásy lesů a luk, které se třpytí v ranním světle. Zvuky zvonů vyzvánějících poledne začínají Wagnerův vlastní přechod do 2. scény, kdy se scéna lesa dramaticky přetvoří do majestátné haly v hradu Grálu. Z obou stran postupuje procesí rytířů nesoucích raněného Amforta a rakev Titurela. Přecházíme k předehře 3. dějství následované předehrou 2. dějství, „Klingsorova čarodějného hradu.“ Další je scéna změny z 1. dějství, v níž Gurnemanz provádí Parsifala kamennými zdmi a (jak je to v 3. dějství) les se magicky přetvoří na velkou halu Grálu. Vracíme se do 3. dějství ke krátké překlenovací pasáži (pro tympány, tlumené žestě a pizzicato brnkání strun), které doprovází zlověstná postava Parsifala, když se vynoří z lesa celý pokrytý černým brněním. Tato pasáž nás uvádí do závěrečné scény a k přirozenému závěru opery. Parsifal třímá své vzhůru zdvižené svaté kopí, kterým zahojil rány Amfortase. Bere Grál, který se třpytí jasněji a jasněji a mává jím k požehnání. „Zázrak nejvyšší spásy!“

Tento projekt byl dílem lásky a já upřímně doufám, že by se mohl stát užitečným příspěvkem k orchestrálnímu repertoáru.”